V online nakladatelství Pointa vyšla na konci května kniha Pokoj č. 9, zdrcující autobiografický příběh vyprávěný matkou, jejíž dcera onemocněla autoimunitní encefalitidou. Popisuje v něm všechna úskalí této nemoci, ale i naději na vyléčení. Kniha je určena pro nemocné a jejich rodiny, kteří stále zápasí s touto nemocí, ale věří, že se nad ní dá vyhrát. Pro lékařskou obec, která ještě často o nemoci neví, přitom včasná a správná diagnóza je zárukou úspěchu. A pro všechny, kteří věří, že ať máme jakýkoliv problém, vždy je světlo na konci tunelu.
Román, který napsal sám život. Tak by se dal označit příběh Kateřiny a její rodiny. V knize popisuje dětství a vyrůstání v komunistickém Československu, přestěhování do Belgie za manželem počátkem 90. let a narození čtyř dětí. Mají spokojený a krásný život až do té doby, než jejich 16letá dcera Karolína onemocní autoimunitní encefalitidou NMDAR, postupně přestává mluvit, ztrácí paměť i svou osobnost. Začíná skoro osmileté peklo, které je všechny poznamená. Jak to nakonec dopadne? Uzdraví se Karolína? A co její matka Kateřina? Začne vnímat svět kolem sebe jinak? I o tom se můžete dočíst v knize, která ukazuje, že vždy existují cesty, jak se odpíchnout ze dna a znovu se nadechnout.
„Je to autobiografický příběh, který potkal mě a moji rodinu. Týká se naší dcery Karolíny, která onemocněla v roce 2012 autoimunitní encefalitidou anti-NMDA receptor. Já vím, je to hrozné slovo a o to horší nemoc. Nepříliš známá, ale velmi vážná. Abych vše uvedla do kontextu, musela jsem se vrátit ve vyprávění o hodně let dozadu. Mé dětství, seznámení s mým manželem a přestěhování se za ním do Belgie, narození našich dětí… Knížka ale není jen smutná. Někdy je i úsměvná a v poslední kapitole i trochu moudrá, plná filozofie a naděje.“